Doutnání organických materiálů

Vydáno: 9 minút čítania

O doutnání nebo hoření stohu organického materiálu se lze dočíst velmi často. Procesy, jež k těmto jevům vedou, ale netrvají minuty, nýbrž dny až týdny. V tomto článku je popsán celý proces samozahřívání vedoucímu k doutnání. Vzhledem k dlouhodobosti procesů se lze velmi dobře zaměřit na prevenci, některé z těchto metod jsou zde popsány. Doutnání můžeme definovat jako bezplamenné hoření. Tento jev je typický pro organické materiály jako je dřevný prach, seno, sláma a mn oho dalších materiálů. Počátek doutnání může být způsobem dvěma hlavními způsoby. Prvním z nich je iniciace externím zdrojem, např. horkým povrchem, jiskrami. Druhým způsobem jsou biochemické procesy probíhající přímo v organické hmotě. Organické materiály jsou skladovány s uché s obsahem vlhkosti kolem 14 - 15%. Materiály, které nejsou dostatečně suché jsou ideálním místem pro rozvoj aktivit mikroorganismů. Za hranici pro tyto procesy je považováno 18 - 20% [1]. V článku je podrobněji rozebrána iniciace na horkém povrchu a také biochemické procesy vedoucí k samozahřívání.

Doutnání organických materiálů
Ing.
Ilona
Šimoníková
 
Iniciace organického materiálu na horkém povrchu
Teplota vznícení (tj. teplota horkého povrchu, při níž dojde ke vznícení) je důležitým parametrem pro jednotlivé materiály. Je jedním z kritérií, podle nichž je popsáno chování materiálu. Existují dva různé definice [6]. Kritická teplota vznícení je teplota povrchu v okamžiku iniciace. Nebo také může být definována jako minimální teplota pece obsahující vzorek určený k iniciaci. Na obrázku č. 1 jsou uvedeny výsledky experimentů pro teplotu vznícení. Výsledky jsou sestaveny jako distribuce počtu jednotlivých naměřených teplot (obr. č. 1).
Obr. č. 1:
Souhrn výsledků měření teploty vznícení dřevného materiálu [6]
aspigetpic?section=1&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&lang=sk&Id=481.jpg  
Termická degradace
Proces samozahřívání organických materiálů lze rozdělit do tří fází [1]:
1.