Třetí díl seriálu má za cíl seznámit čtenáře s konstrukční protivýbuchovou ochranou. K té se přistupuje na základě zařazení prostorů do zón a identifikaci zdrojů iniciace. V článku jsou uvedeny a popsány základní prvky protivýbuchové ochrany a princip jejich funkce.
Způsoby ochrany před výbuchem – konstrukční protivýbuchová ochrana (3.)
Ing.
Ilona
Šimoníková
VVUÚ, a.s. Ostrava
Jak již bylo uvedeno v předchozích dílech, je potřeba z hlediska ochrany proti výbuchu v prvních krocích zhodnotit pravděpodobnost výskytu výbušné atmosféry a výskyt účinného iniciačního zdroje. Pokud ale nelze uplatnit vyloučení alespoň jedné podmínky vzniku výbuchu, je nutné přistoupit ke klasifikaci prostorů s výskytem hořlavých plynů, par a prachů (zóny 2, 1, 0, 20, 21 nebo 22) a navrhnout konstrukční (tzv. pasivní) výbuchovou ochranu. Ta neřeší předcházení výbuchu, ale eliminaci účinků výbuchu. Typickými příklady výše zmíněného jsou filtrační jednotky, cyklóny, sila, zásobníky atd.
První možností ochrany proti poškození technologie při výbuchu je její návrh, aby vydržela tlak, který vzniká při výbuchu, tj. bude odolná výbuchu. Konstrukce odolné výbuchu můžeme rozdělit na dvě základní skupiny.
První skupina
jsou konstrukce, jež jsou odolné výbuchovému tlaku, a druhou skupinou
jsou konstrukce odolné výbuchovému rázu. Při navrhování nebo posouzení, zda je dané zařízení odolné výbuchu, je vycházeno z deformace materiálu v tahu.Odolná výbuchu nemusí být jen samotná konstrukce, ale také vše