V seriálu zaměřeném na způsoby ochrany před výbuchem je jeho první část zaměřena na možnost zabránění tvorby výbušné atmosféry, tzv. primární protivýbuchovou ochranu. Tento způsob zahrnuje zabránění tvorby výbušné atmosféry vyloučením hořlavé látky či oxidačního prostředku. V příspěvku jsou blíže popsány možnosti inertizace technologií s výskytem výbušné atmosféry a dalších možných opatření.
Způsoby ochrany před výbuchem - Primární protivýbuchová ochrana (1.)
Ing.
Ilona
Šimoníková
VVUÚ, a.s. Ostrava
Za výbuch je obecně považován děj, při kterém dochází k velmi rychlému uvolnění tlaku a tepla s následnými destruktivními účinky na zdraví a životy osob, technologii, či stavební konstrukce.
V praxi se lze setkat se dvěma základními druhy výbuchů, a to výbuch fyzikální (např. roztržení tlakových nádob) a výbuch chemický.
V následujícím textu se budeme zabývat výbuchem chemickým, jehož energie je získána chemickou reakcí a dá se také charakterizovat jako velmi rychlé hoření.
Pro vznik výbuchu je třeba, aby byly současně a na jednom místě splněny tři níže uvedené podmínky, jež jsou vyznačeny v tzv. výbuchovém trojúhelníku (obr. č. 1):
1.
přítomnost hořlavé látky v koncentračních mezích výbušnosti,
2.
přítomnost oxidačního prostředku (např. vzdušného kyslíku) v dostatečném množství pro průběh výbuchového děje,
3.
přítomnost účinného iniciačního zdroje.
V případě prachovzduchových směsí je přesnější doplnit výbuchový trojúhelník o další dvě podmínky, které jsou specifické pro hořlavé prachy (obr. č. 2):
4.
hořlavý prach musí být dostatečně rozptýlen ve směsi s oxidačním činidlem,
5.
hořlavý prach musí být rozptýlen v uzavřeném nebo částečně uzavřeném prostoru.
Obr. č. 1:
Výbuchový trojúhelník
Obr. č. 2:
Výbuchový pentagon (pro prachovzduchové směsi)