Způsoby ochrany před výbuchem - Sekundární protivýbuchová ochrana (2.)

Vydáno: 24 minút čítania

Druhá část příspěvku se zabývá metodami tzv. sekundární protivýbuchové ochrany. Úvodní část je zaměřena na metodiku zařazování prostorů s nebezpečím výbuchu. Další důležitou součástí článku je bližší specifikace nejčastějších zdrojů iniciace výbušné atmosféry a způsoby ochrany proti jejich působení.

Způsoby ochrany před výbuchem - Sekundární protivýbuchová ochrana (2.)
Ing.
Ilona
Šimoníková
VVUÚ, a.s. Ostrava
Ochrana před výbuchem, jež je označována jako sekundární, zahrnuje opatření, která mají zabránit iniciaci, resp. omezit možnost iniciace nebezpečné výbušné atmosféry. Iniciačními zdroji jsou předměty nebo látky, jež jsou schopny odevzdat takové množství energie, a působí po takovou dobu, že se tím vyvolá zapálení dané směsi hořlavé látky a oxidačního prostředku. Iniciační zdroj je tedy vztažen k určité látce (výbušnému souboru), s výjimkou iniciačních zdrojů, které mohou iniciovat prakticky všechny výbušné soubory (směsi), jako jsou např. plamen nebo žhnoucí povrch. Inicia ční zdroj můžeme také označit jako samotnou energii nebo proces jejího transportu (např. kompresní teplo, sálání, elektrické jiskry).
Základem sekundární prevence, tj. nezbytných opatření k vyloučení zdrojů iniciace, je klasifikace nebezpečných prostor do zón s nebezpečím výbuchu, které jsou založeny na četnosti a trvání nebezpečné výbušné atmosféry.
Jednotlivé zóny jsou definovány:
Pro prostory s hořlavými prachy:
Zóna 20
- je prostor, ve kterém je výbušná atmosféra vytvořena oblakem zvířeného hořlavého prachu ve vzduchu, který je přítomen trvale nebo dlouhou dobu nebo často [2].
Zóna 21
- je prostor, ve kterém je výbušná atmosféra vytvořena oblakem zvířeného hořlavého prachu ve vzduchu, vznikající při běžném provozu příležitostně [2].
Zóna 22
- je prostor, ve kterém je pravděpodobný vznik výbušné atmosféry vytvořené oblakem zvířeného hořlavého prachu ve vzduchu při běžném provozu, a pokud se tato atmosféra vyskytne, pak pouze po velmi krátkou dobu [2].
Pro prostory s hořlavými plyny a parami:
Zóna 0
- je prostor, ve kterém je výbušná atmosféra tvořená směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy přítomna trvale nebo po dlouhou dobu nebo často [1].
Zóna 1
- je prostor, ve kterém je občasný vznik výbušné atmosféry tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy pravděpodobný [1].
Zóna 2
- je prostor, ve kterém vznik výbušné atmosféry tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy není pravděpodobný, a pokud výbušná atmosféra vznikne, bude přítomna pouze výjimečně a pouze po krátký časový úsek [1].
Překlasifikaci prostorů do zón s nižší pravděpodobností vzniku výbušné atmosféry lze dosáhnout např. instalací odsávání a následným výpočtem koncentrací nebo měřením.
Na následujícím obrázku je typický příklad výskytu výbušné atmosféry, a to uvnitř rozvodů zemního plynu, kolem přírubových spojů, uvnitř odvzdušňovacího potrubí a kolem jeho vyústění do ovzduší.
Obr. 1:
Zařazení prostorů do zón - rozvody zemního plynu
aspigetpic?section=1&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&lang=sk&Id=395.jpg
Není-li možné spolehlivě zabránit vytváření nebezpečné výbušné atmosféry (metody byly popsány v prvním díle tohoto seriálu), je nutno zabránit její iniciaci. Toho lze dosáhnout preventivními opatře