Zo zahraničnej jurisdikcie

K zodpovědnosti za škodu způsoběnou nakládáním s otevřeným ohňem

(K zodpovednosti za škodu spôsobenú nakladaním s otvoreným ohňom)

§ 1 odst. 2, § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně

§ 420 odst. 1, § 438 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákonníku

Správnost závěru odvolacího soudu o vztahu příčinné souvislosti mezi počínáním žalovaného a vzniklou škodou žalovaný nesprávně zpochybňuje argumentem, že nebylo zjištěno dostatečně přesně konkrétní chování osob zúčastněných na nakládání s otevřeným ohněm. Přehlíží ovšem, že takové zjištění není potřebné pro rozhodnutí o porušení speciální prevenční povinnosti podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně. Toto ustanovení totiž ukládá fyzické osobě počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení (srov. též obecnou povinnost kladenou § 1 odst. 2 zákona o požární ochraně na každého počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek). Z této úpravy je zřejmé, že ten, kdo na svém pozemku pracuje s otevřeným ohněm a k jehož prospěchu či využití se otevřený oheň udržuje, je povinen bez ohledu na to, jak a kdo se podílí na spalování v ohništi, zajistit bezpečné nakládání s ohněm tak, aby bylo riziko vzniku požáru minimalizováno, tj. aby se oheň nekontrolovaně nerozšířil. Musí k tomu zvolit patřičná opatření, která nejsou v podrobnostech předepsána; je tedy na každém, aby posoudil, zda místo založení otevřeného ohně, jeho intenzita či další okolnosti, nehrozí přenosem ohně, resp. aby přijal opatření, která tomu jsou způsobilá zabránit. Porušení této prevenční povinnosti představuje porušení právní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 OZ.

Vzhledem ke skutkovému zjištění v posuzované věci je zřejmé, že zejména za teplého a větrného počasí bylo povinností všech zúčastněných (srov. též úpravu společné a nerozdílné odpovědnosti podle § 438 odst. 1 OZ) zajistit, aby se nerozšířil jimi založený a stále udržovaný oheň z neohraničeného ohniště na povrchu pokrytém suchou trávou; zvýšené riziko představovalo rovněž umístění ohniště do bezprostřední blízkosti jehličnatých porostů přiléhajících k dřevěné pergole sousední nemovitosti. Zákonné prevenční povinnosti však nedostála ani jedna z osob, které oheň za těchto podmínek založily a udržovaly, a to bez ohledu na to, kdo zrovna do ohniště přikládal.

Rozsudok Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1593/2013, z 18. února 2015.

Okresní soud v O. rozsudkem z 2. prosince 2011, č. j. 26 C 208/2010-167, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 900 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek z 18. února 2011, č. j. 26 C 208/2010-125, zrušil Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze 12. května 2011, č. j. 12 Co 124/2011-148 a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nelze přihlížet k výsledkům trestního stíhání ani následného přestupkového řízení a že je třeba věc posoudit z hlediska kritérií ustanovení § 438 OZ.

Soud vyšel ze zjištění, že 15. června 2008 došlo na ulici v O. k požáru restaurace a její půdní vestavby, přičemž příčinou požáru bylo pálení větví a rostlinného odpadu na sousední zahradě ve vlastnictví žalovaného. Za teplého počasí s nárazovým větrem se oheň z neohraničeného ohniště vznícením okolní suché trávy rozšířil až na 3,5 m vysoké túje (vzdálené 3 - 4 metry), z nich na přilehlou pergolu r